Šoula František
|
|
|
|
|||||
|
|
|||||||
| 11.6.1860 | |||||||
|
|||||||
|
Sourozenci:
|
Děti:
|
Partneři:
|
|||||
Vztah hlavní a vybrané osoby:
Šoulová Anna (rozená neznámá)
neznámá Anna (hlavní osoba)
—
Šoula Matěj - první
Šoula Matěj - první (její syn)
—
Šoula Jakub
Šoula Jakub (jeho syn)
—
Šoula Jiří
Šoula Jiří (jeho syn)
—
Šoula Michal
Šoula Michal (jeho syn)
—
Šoula Josef
Šoula Josef (jeho syn)
—
Šoula Josef
Šoula Josef (jeho syn)
—
Šoula František
Šoula František (jeho syn)
Šoula František
Šoula František (jeho syn)
Id: 2
Rodné příjmení: Šoula
Příjmení: Šoula
Narození: 20.1.1872, Budíkov č.30
Úmrtí: 24.9.1958, Čáslav
Příčina úmrtí: otrava
Místo pohřbení: Čáslav
Úmrtí: 24.9.1958, Čáslav
Příčina úmrtí: otrava
Místo pohřbení: Čáslav
Délka života:
86 let
8 měsíců
4 dny
(31 658 dní)
Bydliště:
- Čáslav - Nazaretská 24 - Špitálské předměstí č. 394
Povolání:
- Truhlář. Průvodčí u dráhy Čáslav - Vrdy
Vzdělání:
- Vyučen Truhlářem
Doplňující texty:
Bydlel v Nazaretské ulici v Čáslavi v řadovém domku. Domek měl kuchyň, kde byla postel a jeden pokoj s okny do
ulice. Vzadu na dvorku byl ještě jeden malý pokoj, který se pronajímal. Hrál s oblibou Mariáš, a to jak doma s přáteli, tak v hospodě u Bílé růže. Po smrti jeho druhé ženy se po nějakém čase
dostal do domova důchodců, kousek od jeho bydliště. Tam spokojeně dožíval. Byl celkem zdravotně v pořádku a nebýt toho, že mu kamarádi dali omylem napít místo vína lysol (prostředek na čištění),
tak mohl ještě několik roků žít. Zemřel v Čáslavské nemocnici na popálení jícnu. Byl vyučen truhlářem, ale v roce 1903 již pracoval jako dělník na dráze v Čáslavi. Vroce 1910 pracoval na dráze jako zřízenec. Po vzniku ČSR v roce 1918 pracoval dál v Č D jako
průvodčí vlaku Čáslav - Vrdy Bučice až do důchodu.
Jeho žena Anna roz. Vadimská * 1880 z Drobovic mu zemřela v roce 1920. Podruhé se oženil s
Terezií Cinerovou, vdovou z Golčova Jeníkova, která měla z prvního manželství dvě nevlastní děti. Syna Karla
Cinera a dceru Annu Cinerovou postiženou křivicí páteře. Pracovala a dožila v
Praze. Karel se vyučil kožešníkem a měl velký kožešnický bobchod a dílnu v centru Ostravy. Oba byly nevlastní
sourozenci Josefa Šouli (1910) a patřili do naší rodiny.
Historka z jeho vyprávění: "Otec (hajný na Lipnici), to mi bylo nějak ke dvaceti, mě poslal do lesa vyhledat srnčí. Vzal
jsem flintu a šel. Dojdu na místo, pěkná mýtina, zalehnu a čekám. Když na mýtinu vyšlo stádo, začal jsem počítat a abych se nespletl, mířil jsem si na kusy kulovnicí. Ani nevím jak, náhle vyšla
rána a srnka padla. Otec byl nedaleko a v domnění, že střílel pytlák, vystřelil
mým směrem ránu z brokovnice. Jen mi cvrnkali broky o nohy a tak jsem utíkal domů. Tátovi jsem se to bál říct a tak
s matkou jsme šli tajně pro srnu, donesli ji domů a máma udělala guláš.
Táta se divil, kde vzala maso. Nějak to ale vymluvila, nebo bych moc dostal."
Bydlel v Nazaretské ulici v Čáslavi v řadovém domku. Domek měl kuchyň, kde byla postel a jeden pokoj s okny do
ulice. Vzadu na dvorku byl ještě jeden malý pokoj, který se pronajímal. Hrál s oblibou Mariáš, a to jak doma s přáteli, tak v hospodě u Bílé růže. Po smrti jeho druhé ženy se po nějakém čase
dostal do domova důchodců, kousek od jeho bydliště. Tam spokojeně dožíval. Byl celkem zdravotně v pořádku a nebýt toho, že mu kamarádi dali omylem napít místo vína lysol (prostředek na čištění),
tak mohl ještě několik roků žít. Zemřel v Čáslavské nemocnici na popálení jícnu. Byl vyučen truhlářem, ale v roce 1903 již pracoval jako dělník na dráze v Čáslavi. Vroce 1910 pracoval na dráze jako zřízenec. Po vzniku ČSR v roce 1918 pracoval dál v Č D jako
průvodčí vlaku Čáslav - Vrdy Bučice až do důchodu.
Jeho žena Anna roz. Vadimská * 1880 z Drobovic mu zemřela v roce 1920. Podruhé se oženil s
Terezií Cinerovou, vdovou z Golčova Jeníkova, která měla z prvního manželství dvě nevlastní děti. Syna Karla
Cinera a dceru Annu Cinerovou postiženou křivicí páteře. Pracovala a dožila v
Praze. Karel se vyučil kožešníkem a měl velký kožešnický bobchod a dílnu v centru Ostravy. Oba byly nevlastní
sourozenci Josefa Šouli (1910) a patřili do naší rodiny.
Historka z jeho vyprávění: "Otec (hajný na Lipnici), to mi bylo nějak ke dvaceti, mě poslal do lesa vyhledat srnčí. Vzal
jsem flintu a šel. Dojdu na místo, pěkná mýtina, zalehnu a čekám. Když na mýtinu vyšlo stádo, začal jsem počítat a abych se nespletl, mířil jsem si na kusy kulovnicí. Ani nevím jak, náhle vyšla
rána a srnka padla. Otec byl nedaleko a v domnění, že střílel pytlák, vystřelil
mým směrem ránu z brokovnice. Jen mi cvrnkali broky o nohy a tak jsem utíkal domů. Tátovi jsem se to bál říct a tak
s matkou jsme šli tajně pro srnu, donesli ji domů a máma udělala guláš.
Táta se divil, kde vzala maso. Nějak to ale vymluvila, nebo bych moc dostal."
Fotografie:
Datum vložení do databáze: 25.3.2006 17:22:42
Datum poslední úpravy: 12.1.2020 19:24:25
Datum poslední úpravy: 12.1.2020 19:24:25


